(Vytvořeno AI)
Už minimálně od roku 2010 neustále posloucháme v EU, jak se Evropa brzy, rychle a levně zbaví závislosti na fosilních palivech pomocí:
- obnovitelných zdrojů energie,
- převratných objevů ve fyzice a energetice,
- dovozu čisté energie z jiných kontinentů, například z Afriky.
Aktuálně máme rok 2025 a nic převratného se zatím, alespoň v energetice, nestalo. Pojďme tedy začít rozebírat situaci, a to od posledního bodu.
Bod č. 3: Dovoz energie z Afriky
Afrika je rozvojový kontinent, kde aktuálně žije zhruba 1,5 miliardy obyvatel. To představuje poměrně solidní nárůst oproti roku 1900, kdy v Africe oficiálně žilo pouze kolem 107 milionů lidí.
Kvůli takto masivnímu růstu populace a vysoké porodnosti, která se v severní, západní, střední i východní části Afriky pohybuje v průměru na úrovni 4,5 až 5,5 dítěte na jednu ženu, čelí Afrika extrémním demografickým výzvám.
Tento rychlý populační růst totiž výrazně převyšuje schopnost afrických ekonomik držet krok s potřebami obyvatel.
Afrika tak zaostává ve všech klíčových oblastech, jako jsou:
- Energetika: Většina zemí má chronický nedostatek elektrické energie.
- Dopravní infrastruktura: Silnice, železnice a letiště nejsou dostatečně rozvinuté.
- Zdravotnictví: Miliony lidí nemají přístup k základní zdravotní péči ani k lékům.
- Školství: Nízká míra gramotnosti a vzdělání omezuje možnosti rozvoje kontinentu.
- Věda a výzkum: Investice do technologií jsou minimální.
- Surovinová soběstačnost: Navzdory bohatým zdrojům nerostných surovin většina států musí klíčové produkty dovážet.
- Kriminalita: Vysoká míra zločinnosti a korupce oslabuje fungování států.
Zhruba polovina africké populace nemá přístup k elektřině a pitné vodě, a ještě více lidí nemá dostupné léky a kvalitní vzdělání. Většina obyvatel má jen minimální vzdělání a jsou rádi, pokud ovládají základní dovednosti, jako je čtení, psaní a počítání.
Pokud nemáte vzdělanou a pracovitou populaci, nebudete mít dostatek pracovních míst. A bez pracovních míst nebudete mít ani dostatečné odvody z daní, což nutí vlády většiny afrických zemí půjčovat si peníze od zahraničních věřitelů.
Nejčastěji se jedná o země mimo skupinu G7, přičemž dominantní roli hrají Čína, Rusko a státy Perského zálivu. Tito hráči však sledují především své vlastní zájmy, nikoliv zájmy Afriky.
Africké země nejsou schopné zajistit nadbytek elektřiny, který by mohly exportovat do Evropy. Výjimkou je možná Etiopie, která díky přírodním podmínkám vyrábí velkou část své energie z hydroelektráren. Ani Etiopie však nemá dostatečné kapacity na zásobování Evropy, nehledě na obrovskou vzdálenost, kdy dopravovat elektřinu z této země tisíce kilometrů do Evropy by bylo prakticky nemožné.
Mezi země, které by teoreticky mohly přicházet v úvahu, patří:
- Jižní Afrika: Vyrábí přes 90 % elektřiny z fosilních paliv a trpí častými výpadky proudu pro své vlastní obyvatelstvo.
- Nigérie: Stejné problémy jako Jižní Afrika, veliká závislost na fosilních palivech a časté výpadky elektřiny.
- Egypt: Přes léto musí dovážet zemní plyn kvůli zvýšené spotřebě a klimatizacím, přičemž i zde dochází k častým výpadkům kvůli zastaralé infrastruktuře.
- Libye: Rozvrácená země ovládaná dvěma generály, rozdělena de facto na dvě poloviny.
- Alžírsko: V budoucnu by mohlo zvýšit kapacity, ale momentálně není schopno zásobovat celou Evropu.
- Maroko a Tunisko: Většina elektřiny se zde vyrábí z fosilních paliv, přičemž elektřina z obnovitelných zdrojů je příliš drahá a v malém množství.
Bod č. 2: Převratné objevy ve fyzice a energetice
K žádným zásadním průlomům v energetice dosud nedošlo. Vodík, o kterém se dlouhodobě mluví jako o palivu budoucnosti, je stále příliš drahý.
Vodík vyráběný z obnovitelných zdrojů energie stojí až 1 000 USD za MWh, zatímco zemní plyn v Evropě stojí kolem 50 EUR za MWh a v USA (Texas) dokonce jen 10 USD za MWh.
Modulární reaktory, které měly být revolucí v jaderné energetice, nejsou dosud nikde na světě dokončeny ani zprovozněny. Projekty, které jsou ve fázi výstavby, zatím vycházejí dražší než velké jaderné bloky o výkonu 1000 až 1800 MW.
Bod č. 1: Obnovitelné zdroje energie
Obnovitelné zdroje energie zůstávají nekonečným tématem diskuzí. Jejich efektivita však silně závisí na přírodních podmínkách:
Norsko, Island a Paraguay mají ideální podmínky a generují přes 90 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Česká republika, naopak, nemá to štěstí.
Elektřina z fotovoltaických a větrných elektráren zde tvoří pouze 3 – 5 % celkové roční produkce.
Od roku 2006 stály pokusy o rozvoj obnovitelných zdrojů české daňové poplatníky více než 1 bilion korun, což odpovídá polovině celého státního rozpočtu ČR v roce 2025. Za tuto částku mohly být postaveny minimálně čtyři jaderné bloky s výkonem Temelína, které by dodávaly ročně minimálně 17 % elektřiny navíc po dobu až 80 let.
Závěr
Afrika má nejlepší podmínky pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale přesto až 70 % své produkce zajišťuje z fosilních paliv.
Proč?
Především proto, že obnova infrastruktury a přechod na moderní technologie jsou nesmírně nákladné.
Afrika má dost svých vlastních problémů a nemůžeme od ní očekávat, že spasí Evropu v oblasti energetiky, když sama není energeticky soběstačná a musí velkou část surovin pro výrobu elektřiny dovážet z jiných kontinentů.
Zdroj: Reuters, Statista, Eurostat
Autor: Aleš Matějíček pro Babylon24.cz
