(Vytvořeno AI)
Ceny zemního plynu v Evropě rostou
Ceny zemního plynu v Evropě rostou po Novém roce, protože se zastavily dodávky této komodity a její tranzit přes území Ukrajiny, která už dříve deklarovala, že nehodlá prodloužit stávající kontrakty na dodávky zemního plynu přes své území.
Stávající kontrakty na dodávky zemního plynu z Ruska vypršely k 31. prosinci roku 2024 a nové zatím nebyly obnoveny.
Největší dopad to samozřejmě má a v budoucnu bude mít na země, které jsou vnitrozemské, nemají přístup k moři, po kterém probíhá až 90 % celosvětového obchodu, a jsou tudíž tyto země závislé na svých sousedech.
Mezi tyto vnitrozemské země, které byly dlouhá léta závislé na dodávkách zemního plynu potrubím z Ruska, patří hlavně Rakousko, Slovensko, Maďarsko a Česká republika. Těmto zemím samozřejmě vyhovovaly dodávky z Ruska, protože jim zajišťovaly stabilní přísun zemního plynu za nízké ceny.
Tyto ceny byly a vždy budou daleko nižší než ceny LNG plynu, který se do Evropy dováží z celého světa, zejména z USA a Kataru, kteří jsou největšími dodavateli této komodity do Evropy. Nižší ceny plynu mají vliv na celou energetiku, a tím i na ekonomiku, a přinášejí těmto zemím konkurenční výhodu oproti zemím, které mají zemní plyn nebo jiné komodity za vyšší ceny než jejich konkurenti.
Norsko jako alternativa k ruskému plynu
Část Evropy se ještě může spolehnout také na dodávky zemního plynu z Norska, které se snaží z velké části převzít roli hlavního dodavatele zemního plynu do EU.
To se mu začíná dařit, a Norsko rekordně investuje do průzkumu nových nalezišť zemního plynu a ropy na svém území, především ve svých teritoriálních vodách.
Část zemí se tedy mohla přeorientovat z ruských na norské dodávky zemního plynu, bohužel pro ně za vyšší ceny, kvůli vyšším nákladům na průzkum, těžbu, licence, byrokracii, regulace, mzdy a daleko přísnější normy na těžbu a ochranu životního prostředí, než je tomu v Rusku.
Všechny tyto aspekty se potom samozřejmě promítají do ceny pro koncové zákazníky, kdy plyn z Norska je o desítky procent dražší než plyn z Ruska.
Rusko, Írán a Katar mají největší prokázaná naleziště zemního plynu na světě a daleko nižší těžební náklady na jednotku MWh než země jako Norsko a USA, které mají daleko vyšší náklady na těžbu a také vytváří při této těžbě daleko více emisí než předchozí trojice.
V případě dovozu LNG z USA a Kataru je nutné zmínit také obrovskou emisní stopu LNG tankerů a další emise při procesu zkapalnění a následné změně skupenství zpět na plynné v terminálech.
Evropa se připravuje na mrazivou zimu
Konec dodávek ruského plynu do střední Evropy přes Ukrajinu se shoduje s očekávaným prudkým ochlazením na západě Evropy.
Dodávky plynu přes TurkStream pokračují
Do Evropy stále proudí zemní plyn plynovodem TurkStream, který vede z Ruska přes Černé moře do Turecka a dále do jihovýchodní Evropy. Tyto dodávky však pokrývají pouze menší část evropské poptávky a nedokážou plně nahradit objemy, které dříve proudily přes ukrajinské plynovody.
Přesto zůstává TurkStream jednou z klíčových tras pro dodávky zemního plynu do Evropy a některých zemí, jako je Srbsko, Maďarsko či Bulharsko, které jsou na této infrastruktuře doslova závislé. Vzhledem k omezené kapacitě a geopolitickým tlakům však i tyto dodávky čelí nejisté budoucnosti.
Zásoby plynu a výhled do budoucna
V krátkodobém horizontu se tedy alespoň části Evropy daří nahrazení dodávek plynu z Ruska kompenzovat alternativními dodávkami a čerpat ze svých podzemních zásobníků plynu, které jsou v polovině ledna na nízkých hodnotách své kapacity – průměr v EU činí kolem 60% naplněnosti.
Nicméně v dlouhodobém horizontu bude pro Evropu velmi těžké se přeorientovat na jiné dodavatele než Rusko a zajistit si dostatek levného plynu, obzvláště když politici v EU prosazují zelenou agendu.
Tito politici nutí firmy, aby neuzavíraly dlouhodobé kontrakty na dodávky zemního plynu, ale nakupovaly jej pouze na spotovém trhu a za aktuální tržní ceny.
Evropa přitom o tyto dodávky musí soutěžit se zeměmi v Asii, jako jsou Čína, Indie, Japonsko nebo Jižní Korea, což tyto ceny dále zvyšuje.
Až budoucnost ukáže, kterým směrem se Evropa vlastně chce vydat a za jakou cenu.
Zdroj: (Reuters, Bloomberg, Kurzy,)
Autor: Aleš Matějíček pro Babylon24.cz
